Z historie orchestru

Ústřední hudba AČR byla založena 1. prosince 1950 jako reprezentační těleso v oboru vojenské dechové hudby. Nový orchestr se stal samostatnou jednotkou v rámci 80. pěšího praporu „Pražského povstání“ a měl 120 hudebníků. ÚH AČR v té době tvořily tři skupiny o menším počtu hudebníků. Ti se mohli podle potřeby spojovat a vytvářet tak společně velký orchestr. Založení a vznik ÚH AČR završil skoro dvousetletý vývoj české (vojenské) dechové hudby a představoval jedinečnou a v historii českých vojenských hudeb vůbec první opravdovou příležitost k naplnění těch nejvyšších uměleckých představ. Vznikl totiž orchestr, který se svým předurčením, nástrojovým a personálním obsazením a kvalitními podmínkami pro systematickou a cílevědomou práci stal neopakovatelnou možností k realizaci dávných a dlouholetých snů mnoha generací vojenských kapelníků a hudebníků.

Tím snem bylo vytvořit profesionální koncertní dechový orchestr, který by byl schopen na vysoké umělecké úrovni prezentovat nejširší domácí i zahraniční veřejnosti klenoty české i světové hudební literatury, přičemž by zároveň potvrdil historicky výjimečné postavení českého vojenského hudebníka - umělce, který po dlouhá desetiletí spoluutvářel a předurčoval vývoj evropské a světové vojenské hudby. Vždyť kvalita českých vojenských hudebníků se již od počátku 18. století stala legendární. Vedle působení ve vojenských hudbách Rakouska - Uherska na celém území mocnářství najdeme významné stopy českých vojenských hudebníků i Mexiku, v americké občanské válce, ve Velké Británii, Rusku, Turecku a Egyptě. Oblíbeným působištěm českých vojenských hudebníků bylo Srbsko a Černá Hora. V rakousko-uherském vojsku sloužilo průběžně přes tisíc českých vojenských kapelníků. Jmenujme z nich alespoň Rudolfa Nováčka a především slavného Julia Fučíka, Tito i mnozí další spoluvytvářeli jedinečný mýtus o skvělém českém muzikantovi - vojákovi a umělci.

Během šedesáti let od svého vzniku orchestr a jeho příslušníci překonali nejednu reorganizaci či zásadní změnu. Vždy to však byl důraz na koncertní činnost a umělecký vývoj, který se stal rozhodujícím prvkem pro jedinečné postavení, které si orchestr postupně vytvořil. Svou prestiž jednoho z nejlepších světových dechových orchestrů si ÚH AČR mnohokrát obhájila v přímé konfrontaci se zahraničními vojenskými orchestry na domácích a zahraničních festivalech a přehlídkách. Mezi nejprestižnější patřila zejména účast na festivalech v Norfolku (USA 2009), Qubecku (Kanada 2006), v Oslo (Norsko 1999) nebo Stockholmu (2006). Mimo to hudba často vystupovala v SRN, Velké Británii, Rakousku, Polsku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku, Maďarsku aj. Po zániku Posádkové hudby Praha (2008) se stalo víc jak rovnocennou součástí služby ÚH AČR plnění velkého počtu služebních akcí. Jedná se především o zabezpečení hudební produkce v rámci protokolu prezidenta republiky, Úřadu vlády, předsedy Poslanecké sněmovny, resp. Senátu ČR, Ministerstva obrany, Generálního štábu AČR a jiných čelních představitelů AČR, resp. statutárních orgánů místní a regionální samosprávy. Vedle celé škály skvělých muzikantů, kteří umělecky stáli za šedesátiletým vývojem ÚH AČR jmenujme především její dirigenty a velitele, jako byl Jindřich Praveček, Hynek Sluka, Karel Šťastný, Jindřich Brejšek, Eduard Kudelásek, Karel Mikuláštík, Jan Toman, Miloslav Vitásek, Karel Pšeničný, Jaroslav Zeman a Adolf Novák. Z posledních let pak nezapomeňme zejména na Karla Bělohoubka, Zdeňka Gregora nebo Viliama Béreše.V současné době je velitelem hudby - hlavním dirigentem pplk. Jaroslav ŠÍP, jeho zástupcem mjr. Patrik SPINEK, vedoucím dirigentem mjr. Josef KUČERA a dirigentem hudby kpt. Roman HANZLÍK.